Císařská Slavkovská garda v letech 1804-1815
Historie ochrany moci
Dne 20.června 1789 se v sále Míčovny v Paříži sešli zástupci lidu, aby ustanovili novou francouzskou konstituci. Jejich bezpečnost tehdy zajišťovala Radniční stráž (Garde de la Prévôté de l´Hôtel), která plnila i úkoly policie. Na tomto zasedání poslanci rozhodli, že nadále bude zajišťovat jejich bezpečnost a přejmenovali ji na Gardu národního shromáždění (Garde de l´Assemblée nationale). Zákonodárný sbor svým usnesením z 15.5. 1791 změnil Národní četnictvo (gendarmes nationaux) na Granátníky - četníci blízcí zástupcům lidu (Grenadiers - gendarmes prés la Représentation national). Jednalo se o pouhou změnu jména, uniformy a výzbroj zůstaly stejné. Další vývoj ozbrojené ochrany ovlivnilo zasedání Konventu dne 4. thermidoru roku III / 22.7. 1795 /, kdy jménem Comité militaire prohlásil poslanec Delmas: "Myslím si, že by bylo užitečné vytvořit jednotku, která by vždy dbala na bezpečnost v místě jednání zástupců lidu (représentation nationale).... Dokázala by tak chrabrost a oddanost republice". Následně dekretem Konventu z 23. Germinalu vznikla Garda Konventu (Garde de la Convention nationale). Její příslušníci se rekrutovali z elity Grenadiers - gendarmes prés la Représentation national a dbali především o bezpečnost zákonodárného sboru.
Garde du Directorie
Dne 10. brumaire an IV (. listopadu 1795) v souladu s článkem 133 konstituce z roku III rada starších (le Conseil des Anciens) rozhodla, že bude vybráno pět poslanců, kteří zformují moc výkonného direktoria (Directoire executif ). Ihned poté, co bylo zvoleno pět mužů ze zákonodárného shromáždění (le Corps législatif), byla vytvořena nová jednotka infanterie a kavalerie, která dostala název Garda direktoria (Garde du Directorie). Článek 166 konstituce z roku III, který tuto jednotku zřizuje, byl ještě doplněn: "Direktorium bude doprovázeno svojí gardou na všech slavnostech... Každý člen Direktoria se vždy nechá doprovázet minimálně dvěma gardisty".
Garde du Corps Législatif
Dne 6. brumaire roku IV (28.října 1795) byla Garde de Convention přejmenována na Stráž zákonodárného shromáždění (Garde du Corps Législatif).
Jedinou změnou byly knoflíky na uniformách, které nesly nápis Garde de Corps législatif.
Garde de Consuls
20. brumaire an VIII (11.listopadu 1799), dva dny po převratu generál Bonaparte udělal důkladnou přehlídku Garde du Corps législatif a Garde du Directoire, které se shromáždily na náměstí Carrousel.
Výsledkem přehlídky bylo jeho rozhodnutí, že od nynějška se spojí v jednu gardu s názvem Konsulární garda (Garde de Consuls).
Garde impériale
Výnosem dekretu z 29. června 1804 se konzulární garda začala jmenovat Císařská garda (Garde impériale). Dne 5.12. 1804 v Boulogne-sur-Mer předal císař Napoleon Bonaparte všem plukům (včetně Císařské gardy) jejich orly. Pří této příležitosti přečetl císař Napoleon Bonaparte přísahu, při které vojáci poprvé křičeli ono slavné a po léta je provázející: " Vive l´Empereur !".
Prvním velícím důstojníkem gardy se stal maršál Jean-Baptiste Bessiéres (1768 - 1813). Posledním velitelem gardy byl maršál Mortier, za nemoci v bitvě u Watterloo byl zastupován div. generálem hrabětem Drouotem. Staré gardě tehdy velel div. gen. Louis Friant.
Vlastnosti gardistů
Zkoušený dlouhými pochody, únavou, odříkáním, bivakováním, sluncem i špatným počasím, gardový granátník byl hubené kostnaté postavy. Obezitu jsme v našich řadách vůbec neznali. U těchto ocelových mužů, kteří by klidně mohli podniknout cestu kolem světa, bylo vše vystaveno tvrdým zkouškám: jejich srdce, tělo, lýtka.
Granátník měl pevnou postavu a impozantní držení těla. Měl málo výraznou, ale osmahlou pleť, propadlé tváře a výrazný, obvykle orlí nos. Čelní část hlavy měl v důsledku nošení granátnické čepice téměř holou nebo na příkaz vyholenou, pohled byl živý a hrdý. Jeho mužný obličej částečně zakrýval krásný hustý knír, který vlivem slunce získal hnědavý nádech, často byl prošedivělý. Tento vzorový obličej doplňoval umělecky spletený cop, který si granátník každé ráno pudroval.
Zvláštním znakem pro upoutání vzbuzování pozornosti gardového granátníka byla náušnice. Protože byla nezbytnou součástí výbavy, byla to také první věc, za kterou po příchodu k jednotce utratil své úspory. Jeden z kamarádů mu propíchl uši, dírkou provlékl olovnatý drát, který tam zůstal až do té doby, než si granátník mohl pořídit zlatý kroužek o poloměru třífrankové mince nebo, pokud mu to finance dovolily, pětifrankové mince.
Vedle náušnice, nezbytného šperku granátníka, byly důležité i hodinky ověšené různými přívěšky. Aby si je granátník mohl pořídit, musel nejméně rok činit velká odříkání a neustále šetřit. Po dobu prvních šesti měsíců se musel nováček l. regimentu dobrovolně podřídit vojenskému životu, spokojit se s málem a pít pouze vodu, aby se dostal na normální váhu. Jeho první vklad nestačil na nákup všech součástí toho, čemu říkáme náš vycházkový a slavnostní oblek, tedy krátké nankinové kalhoty*, bílé bavlněné punčochy, střevíce se stříbrnou přezkou a speciálně upravený klobouk.
Granátník velmi dbal na své ustrojení, byl pořádný a vždy upravený. Ve svém opasku měl stále to, čemu říkal "má hruška pro případ žízně**", tedy dvacet až třicet napoleónů...
Kasárenské vězení bylo pro gardového granátníka bez významu. Pokud ho náhodou některý z přátel vyprovokoval k tomu, že ztratil svou důstojnost a změnil své vzorné chování, nikdy se tak neobjevil na veřejnosti. Uniformu Staré gardy nosil vždy se vztyčenou hlavou a celý v pozoru, s napjatými koleny. Granátník, který se potácel (byl opilý), byl na své náklady odvezen zpět ke svému regimentu, kde platil přísný Trestní řád.
Radosti granátníka byly dvojího druhu: vnitřní, rodinné a vnější. U jednotky to byla císařská partička nebo piket***, zejména však partie drogue, zbrojnice a někdy také taneční sál, to když Vestris regimentu objevil nějaké nové kroky, které stály za to, aby byly součástí dobového Ranelaghu. Jednou denně chodil pravidelně do kantýny. Pokud chtěl zdvořile uctít svého kamaráda, objednal pořádnou třešňovici, nikoliv malou vojenskou sklenku. Tím, že pozval hosta, projevoval také čest dámě za výčepem, která ho vítala jako dobrého souseda.
Kromě času stráveného u jednotky se rád procházel, měl rád námořnické tance a různá představení. Někdy zašel do kavárny, zřídka však do kabaretu, ten pro něho nebyl dost dobrý. Cílem jeho procházek byl venkov Courbevoie, Saint-Denis, Suresnes, Rueil, Nanterre, Boulogne a Saint-Cloud, kam chodil na samotářské procházky nebo také s dámou. Odpočíval u starých kamarádů, kteří se sem po skončení služby vlasti uchýlili, aby vykonávali nějakou činnost nebo jen odpočívali.
Peší gardový granátníci
Garda byla protekční těleso, které bylo císařem hýčkáno. Měla vyšší příděly stravy, dostávala 1/2 láhve vína na hlavu na den, lepší zbraně, kvalitnější sukno na uniformy, lepší místo k táboření. Kdo vstoupil do gardy, dostal obvykle o jeden stupeň vyšší hodnost. Každý gardista měl vlastní misku na jídlo, vyšší žold (např. vojín gardy dostával žold ve výši žoldu seržanta řadové jednotky). Císař ji šetřil, proto do bojů zasahovala garda výjimečně. Z tohoto důvodu se jí přezdívalo "Immortels" (nesmrtelní). Pokud však byla garda nasazena, musela buď zvítězit, nebo padnout.
Když se řekne garda, většinou si představíme pěšího gardového granátníka (nebo myslivce pro podobnost jejich uniforem). Chvíli se budeme věnovat jejich vzhledu:
Pěší gardový granátník měl licousy ve tvaru pažby pistole, povinný knír, vlasy zapletené do copu svázané černou stužkou, v pravém uchu náušnice ve tvaru kruhu. Na hlavě nosil třicetpět centimetrů vysokou medvědici s červeným měděným štítkem, s korunovanou orlicí a granáty. Na levé straně medvědice byla kokarda, v níž byl zasazen červený chochol.
Na sobě měl zpravidla tmavomodrý fráček s revery z bílého sukna, bílou vestu, bílé kalhoty pod kolena a spinky - buď bílé nebo černé. Přes prsa bylo křížem bílé řemení. K němu připevněná patrontaška byla na pravém boku, Na levém pásu řemení visely v samostatných pochvách šavle s bodákem. Na zádech nosil tornu (připomínala rakouské "tele"). Puška vzor Garda s mosazným kováním. Od roku 1804 se přirozeně částečně obměňovala jak výstroj, tak i výzbroj v různých detailech. Proto výše uvedená výstroj a výzbroj je jen orientační, měnila se jak u jednotlivých jednotek, tak i v čase.