
Francouzský systém hodnostních stupňů z let 1791–1815 se opírá o královskou ordonanci z 1. října 1786. Jako obyčejně i zde docházelo ke změnám, takže se pro jednoduchost omezíme na rok 1803 a dále...
Hodnostní stupně se dělí do čtyř tříd: poddůstojníci (sous-officiers), nižší důstojníci (officiers subalternes), vyšší důstojníci (officiers supérieurs) a generálové (officiers généraux). Řadoví vojáci žádný hodnostní stupeň nemají. Generálem být nikdo nechce, tudíž vyšší důstojníky vynecháme...

Základním hodnostním označením byly u důstojníků epolety a kontraepolety (nárameníky bez třásní). Epolety důstojníků a adjutantů byly v barvě knoflíků, tj. zlaté, nebo stříbrné), třásně byly buď silné a kroucené (franges a trosades) ve dvou řadách pro vyšší důstojníky, nebo tenké (tzv. franges a graines d’épinard) ve třech řadách pro nižší důstojníky.
Pokud jde o epolety, existovali vyjímky pro označování důstojnických hodností jednak v případě dolmanů (jezdecký kabát přes rameno, na něm byly hodnosti v pruzích nad manžetou) a dále na medvědici, kde kordony byly opět ve zlaté barvě.
Pro představu obrázek nad tímto textem ukazuje epolety řadových jednotek. V případě gardy bylo vše jednodušší jednak pro to, že nižší důstojníci měli epolety všichni stejné (s vyšitým granátem) a také např. poručík se od kapitána nijak nelišil. (Mělo to být snad i proto, že kapitánů u gardy bylo tak málo, že je všichni znali od vidění.) Obrázek snad někde ještě seženu...
U poddůstojníků byly základním hodnostním označením pásky na rukávech. Byly našité nad manžetou ode švu ke švu. Po roce 1793 je barva pásku určena barvou knoflíku, tedy zlaté (seržant-major a seržant) a žluté (kaprál) Kaprál-furýři nosili kromě kaprálského hodnostního označení jednu nelemovanou seržantskou pásku nad loktem, často pak nosili jen tu a kaprálské pásky nenašívali vůbec.
Mimo označení proužky se poddůstojnická hodnost poznala také podle epolet (poddůstojnické jsou kombinací červených a zlatých třásní, vojáci mají jen červené). Podobně je to s kordony na medvědicích – poddůstojníci mají kordony červené se zlatou, vojáci mají kordony bílé...
Lomené proužky služebního stáří (chevron d’ancienneté) se našívaly ode švu ke švu nad levý loket. po roce 1793 pak byly červené u mužstva a kaprálů a zlaté či stříbrné u seržantů a seržant-majorů. V roce 1786 se našival jeden za 8 odsloužených let v případě, že se voják znovu zapsal, druhý se našíval při druhém zápisu po 16 letech služby, po dalších osmi letech služby dostal voják místo proužku štítek veterána. Podle výnosu z 22. července 1802 se našíval jeden za 10 let, druhý po 15 letech a třetí po 20 letech služby.
![]()
Napsal: Jiří PILÁT GrenadierFusilier, podle podrobné předlohy Jakuba Samka a níže uvedené knihy.
Obrázky: Officiers et Soldats de La Garde Imperiale, Histoire and Collections 5. avenue de la République F-75541 Paris Cédex 11
